Plantur21




Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 8 ] 
Od jakého věku si Vaše dítě píchá samo 
Autor Zpráva

Registrován: čtv 08. led 2015 14:38:58
Příspěvky: 3
Jméno: zdena
Odpovědět s citací
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na to, od kolika let si zvládlo Vaše dítě samo píchnout inzulín. Přítel má dceru skoro 10-ti letou a ta panicky odmítá se píchnout (cukrovku má od 4 let). Já mám také cukrovku, píchám si inzulín, takže jsme na to dvě, mohla by klidně trénovat na mě, ale to taky nepomáhá. Je to trochu přecitlivělé dítě, takže jí k tomu nenutíme, ale myslím, že v tomhle věku už bychom trochu tlaku vyvinout mohli? Děkuji za zkušenosti. Zdena


čtv 08. led 2015 16:04:40
Profil

Registrován: sob 10. lis 2012 9:22:01
Příspěvky: 310
Jméno: dominika
Odpovědět s citací
u nas pomohlo, ze jsem pichala s nim, drzela jsem s nim pero, respective ze zacatku jsem pero drzela ja a on jen tak za krajicek a postupne prejimal, az pak si pichal sam
chce se jasne domluvit co a jak, kdo co, presny postup, nejdrive to zkusit jen bez jehly
tezko se to vysvetluje, kazdopadne netlacit, ale po kouskach, aby se zbavila strachu
vek na to rozhodne ma, zvladaji to deti i 6tilete, ale nedelat z toho vedu, zase naopak manzel vubec syna pichat nechtel, osmeloval se asi mesic
a nakonec ma cukrovku taky a takovych injekci co ma za sebou a pred sebou a ani to s nim nehne:)
jinak jsem chtela at vnoreni jehly do kuze zkousi na me (mame i prazdne pero), to ale nechtel, zato dcera bez diabetu o to stala, ta mi dala:) mela jsem modrinu jak blazen
drzim palce


čtv 08. led 2015 17:23:39
Profil

Registrován: stř 10. říj 2012 12:46:47
Příspěvky: 564
Jméno: Lída
Odpovědět s citací
Tak desetileté dítě, které má cukrovku už šest let, by to rozhodně mělo umět samo. Myslím, že za tím bude nějaký psychický blok. Takže už asi nebudou platit normální postupy, ale spíš by to chělo zjistit, jestli tím holčina proti něčemu neprotestuje.Třeba proti tomu, že se rodiče rozvedli nebo proti malému sourozenci nebo něco takového. Pak by určitě nepomohl tlak, ale spíš zkusit zjistit, proč má ten problém. Mají rodiče stejný náhled na cukrovku? Není třeba jeden moc úzkostlivý a druhý to třeba bere moc na lehkou váhu?


čtv 08. led 2015 19:45:13
Profil

Registrován: čtv 08. led 2015 14:38:58
Příspěvky: 3
Jméno: zdena
Odpovědět s citací
Rodiče se rozvedli asi před 3 lety, vycházejí spolu celkem normálně, obě strany k cukrovce přistupují zodpovědně. Ona je malá hodně hubená, nechce jíst. Často jediné, co do ní dostaneme, je suchý chleba s vodou. Přítel jí vždycky nabízí, co by chtěla jíst, tohle nebo tamto nebo tamto. A ona stejně nic nechce, nebo chce něco sladkého. Myslím, že to je taky chyba. Že by bylo lepší jí nandat jídlo, které je uvařené (vždycky se snažím uvařit něco, co by jí mohlo chutnat). Když to udělám, tak se v tom jen porýpe a odstrčí to, ať to tatínek dojí. Já sama děti nemám, takže nemám vlastní zkušenost. Já bych jí nic jiného nedávala, nechceš jíst, tak budeš mít za chvíli málo. Aby měla zodpovědnost sama za sebe. Ale to by přítel nikdy nedopustil, to bych byla za zlou macechu.
Čili je hodně hubená, takže nemá hmotu, do které by se dalo píchnout. Většinou heká, že jí to bolí. Zdena


pát 09. led 2015 11:55:45
Profil

Registrován: úte 09. říj 2012 20:28:22
Příspěvky: 6
Odpovědět s citací
Naše dcera měla taky blok a vůbec si sama nechtěla píchat inzulín. Pomohl nám doktor. Předtím jsme měli doktorku a vše šlo přes mě - proč dcera dělá to a to. A když jsme přišli k panu doktorovi - ptá se rovnou jí. A vždy se ptá, zda si sama píchá. A vždy jí opakuje - cukrovka je tvoje a ty se s ní musíš poprat. Je to drsný, ale pomáhá to.


sob 10. led 2015 16:27:27
Profil

Registrován: pát 08. lis 2013 9:51:07
Příspěvky: 304
Odpovědět s citací
Myslím, že univerzální rada bohužel neexistuje. Člověk, který není úzkostný, nikdy úzkost druhého nepochopí, je to šílená biochemická reakce kdy žádné racio nefunguje. Navenek to může vypadat jako truc, ale několikrát jsem zažila úzkost a panický strach svojí dcerky třeba z úplné banality, zkoušela po dobrém i hodně po zlém, nepomáhalo nic. Teprve po nějaké době se s ní dalo hovořit rozumně, ale tu emoci moc vysvětlit nedokáže.
A k samostatnému píchání jí v 11,5 (po 4 měsících diabetu) dopomohla babička, kterou tak šíleně nesnášela, že překonala obrovský strach, který měla a za doprovodu velkých emocí se píchla sama. A máme kamarádku menší, která to měla obdobně, než by na sebe nechala šáhnout někoho koho nechtěla, tak si radši píchla sama. Ale jednoduché to není. Naši dospělí kamarádi vždy fňukají a dceru obdivují jak se sama může píchnout. Takže to berte tak, že sem chodí samí otrlí diabetici a jejich rodiče, kteří si prostě zvyknout museli. Holčička asi nebude úplně v pohodě, zvládat by to už mohla, ale přes koleno bych to nelámala. Ona k tomu dojde, jinak to nepůjde až bude chtít větší samostatnost a to přijde brzy. A nebo si na to vemte citlivého psychologa.


sob 10. led 2015 19:16:45
Profil

Registrován: pát 08. lis 2013 9:51:07
Příspěvky: 304
Odpovědět s citací
ještě si vzpomínám na scénku z nemocnice, kde jedna sestra vyjadřovala naprosté znechucení z dcery, která si nechtěla nechat odebrat žilně krev (někteří dospělí kabrňáci rovnou omdlévají) a argumentovala tím, že "co jí vadí, když si stejně píchá inzulín", jo, fakt se mu ulevilo, kdy jsem v obdobné situaci na jiném pracovišti, sama vystresovaná na maximum, protože dcerka se opět nechovala tak jak okolí včetně mě očekávalo, sestra se mě naopak snažila uklidnit a říkala, že některé děti jsou úzkostné a projevila pochopení, to mě skoro dojalo, protože to jsou samozřejmě vždy nervy
takže pevné nervy i vám, příjemné to není, ale zkuste to neposuzovat podle svého píchání, dcera pláče skoro při každém Lantusu, i když někdy chce být statečná a četla jsem v jedné zahraniční diskusi, že Lantus při aplikaci pálí


sob 10. led 2015 19:24:35
Profil

Registrován: úte 09. říj 2012 20:28:00
Příspěvky: 2314
Odpovědět s citací
Zdeno,
dcera dostala diabetes v 10letech, večer, jsme ji přivezli do nemocnici dali ji na kapačky, druhý den ji to ukazovala sestra a třetí den si musela začit píchat sama, nejdřív se bála, ale sestru poslechla a prý je to celkem jednoduché, u mne to bylo trochu horší, po prvním píchnutí jsem málem omdlela, pak jsem se to musela také naučit sama, ale dcera říkala, že ode mne to bolí víc, než když si to píchla sama, ale je pravda, že vždy byla velice srdnatá, má snížený práh bolesti, je to velká sportovkyně od malička, spíše jako kluk.
Píchala si to do rukou, stehen, ale do břicha se bála, až, když jsme byli na edukačním pobytu v lázních, tak tam ji to děti ukázali a pak, zjistila, že to tam nejmíň bolí. Do stehen ji to bolelo dost, má hodně vytrénované, svalnaté nohy.
Možná by bylo dobré ji seznámit s nějakým diabetickým dítětem, kde by viděla, že si to děti nebojí píchat sami, nejlepší by byl nějaký diabetický tábor.


sob 10. led 2015 19:31:45
Profil
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odpovědět na téma   [ Příspěvků: 8 ] 

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Designed by ST Software
Český překlad – phpBB.cz