Chtěla bych se zeptat,zdali něco takového existuje.Syn zatím jezdí na diatábory.Ale chtěl by pokračovat v akcích pro diabetiky.Cítí se na takových akcích dobře.Protože vidí,že v tom není sám.Nyní (i díky tátovi)bojuje s psychikou a skončil i v péči psychiatra.Protože táta vždy chtěl,aby se pohyboval mezi zdravými dětmi,protože cukrovka není podle něj závažná nemoc,aby se mezi diabetiky musel pohybovat příliš často.Má problém se zařazením mezi ostatní.Cítí velmi nízké sebevědomí a začal pomýšlet na sebepoškození.Čas od času se zhroutí.Už se těší na diatábor,kde jsou si rovni.

Hanko, nic proti akcím pro diabetiky, taky mi ve svou dobu hodně pomohly a Martin na ně jezdil rád. Ale myslím, že by dítě rozhodně nemělo dávat přednost společnosti diabetiků a vyhýbat se ostatním dětem. Mezi zdravými lidmi se bude pohybovat celý život. Jeho problémy s psychikou a nízké sebevědomí asi částečně s cukrovkou souvisí, ale víc za ně asi můžou spíš celkové problémy v rodině a určitě i jeho povaha.

Kolik je synovi let?

Hani, ať jsem googlila jak jsem googlila, našla jsem jen toto:

Diasvět

Klub mladých diabetiků - bohužel všechny diatábory jsou omezeny věkem, viz. zde, takže pokud je synovi 16+, mohl by zkusit možná diatábor s tím, že by jel jako instruktor. A nebo pak už nějakou akci pro mladé dospělé a určitě může přijít sem na diafórum, například VercaVlk to tady objevila už dávno :)

Držím palce!

Ještě mne napadlo-jestli by měl nárok třeba jet do lázní.

Hani,
určitě diabetes hodně souvisí s psychikou, ale asi fakt hodně záleží na člověku samotném, jak píše Lída.
Dcera naopak nechtěla mezi diabetiky, vždy se pohybovala mezi zdravými a také se jako zdravá cítí, mohla jezdit do lázní jako diabetické dítě i jako revmatické dítě, jelikož má ještě JIA, ale nikdy nechtěla.

Ahoj,
já na diatáboře nikdy nebyla, nějak na to nebyl čas, ale ráda bych někdy na nějakou akci s lidmi mého věku jela, bohužel teď ale o žádné nevím...
Jinak jezdím se zdravými - na sborové soustředění, dokonce jsem už dvakrát byla na "táboře" - je to vlastně týdenní sraz jedné komunity, kam jsem moc ráda, že mě rodiče pustili, i když to není úplně tábor. O mém diabetu tam všichni ví, ale nijak moc mě neřeší. Potěšilo mě ale, že zdravotnice přidala do lékárničky sušenku, speciálně kvůli mně, přišlo mi to takové milé. :)

Jak píše Chroustalka (překvapilo mě, že si na mě někdo vzpomněl :) ), objevila jsem Diafórum a docela mi pomohlo, i když jsem se tu teď tak přes rok neobjevila (ale mám v plánu sem opět zavítat častěji...).